šifra mistra leonarda

film versus kniha

FILM VERSUS KNIHA
Už od počátku bylo zřejmé, že do filmového zpracování Šifry mistra Leonarda nebude možné "nacpat" vše, o čem v knize vypráví Dan Brown. Pro produkci bylo výhodné, že se skoro celý příběh prakticky odehrává během jediné noci a následujícího dne, takže tady nebylo třeba "přeorávat". Nutné však bylo zhutnit historizující pasáže o vzniku a fungování Převorství sionského, stejně jako o existenci Opus Dei. Vyfabulovaný, účelovými fakty a odkazy podložený příběh tak sice ve filmu ztratil část svého kouzla, které nutí čtěnáře po celém světě vydržet číst do konce, ale ne natolik, aby nepochopil funkci obou institucí. Vyloupla se tak hlavní kostra příběhu, hledání sarkofágu Máří Magdalény a svatého grálu, kterou oživují různé drobné scény. V rámci možností se drží věrně knihy, až na dva do očí bijící případy, z nichž smrdí product placement na sto honů. Brown rozhodně nepopsal Sophie Neveu jako tak dobrou řidičku, aby si troufla ve velké rychlosti couvat malým smartem od americké ambasády při útěku před policií. K počítači do londýnské knihovny s Robertem Langdonem taky nedorazila. Radši v autobusu ukecala mladíka, aby jim půjčil mobil, kde našli potřebné odkazy vedoucí k Isaacu Newtonovi. A do třetice - s klíčem od trezoru to bylo taky trochu zašmodrchanější, ale to lze v rámci zjednodušení pochopit. Při sledování filmu na čtenáře prakticky nečeká žádné překvapení, jen si vybavuje jednotlivé kapitoly. A až bude příště číst, zcela jistě si bude vybavovat konkrétní obličeje. Odulého a prkenného symbologa Toma Hankse (byť ho Brown popsal jako stárnoucího šviháka), přitažlivou kryptoložku Audrey Tatou, proměnlivého slizkého "kripla" a historika Iana McKellena, výrazného zabijáckého albína Paula Bettanyho i zabejčeného policajta Jeana Rena, jehož postavu psal Brown přímo podle něj a pro něj. Vizualizace je největší předností filmové verze, která je však horkotěžko uvěřitelná, stejně jako kniha.